NIRVANA- život před a po Nevermind

NO FUTURE? NEVERMIND?
Nirvana Před deseti lety vydala slibná kapela ze Seattlu NIRVANA album Nevermind. A nemuselo přejít dlouhých deset roků, aby bylo jasné, že vznikla jedna z nejdůležitějších nahrávek 90. let, ne-li ta vůbec nejzásadnější. Nirvana totiž rockovou hudbu nejen oživila, ona ji přímo zachránila. Kurt Cobain, Dave Grohl a Krist Novoselic jen přednedávnem podepsali smlouvu s Geffen, na základě prodeje čtvrt milionu kusů debutu Bleach na značce SubPop. Trio mělo v rukávu tři nepřebitelná esa : 1) kapela se roky hraní a nahrávání nesmírně utužila, 2) nápad psát popové jako Beatle a hrát je jako Black Sabbath byl geniální, a 3) v osobě Cobaina měla kapela charismatického frontmana/skladatele, jehož osobnost a umělecké dispozice povyšovaly kapelu nad obecný průměr. Z Cobainova hrdla zazněl hlas generace. "Byl to pop. Ale hodně tvrdej pop" píše trefně Michael Azzerad v jedné z mnoha nirvanovských biografií Come As You Are.

OPUS MAGNUM
Dnes je všechno jasné, ale v době Nevermind bylo jen málo vizionářů, kteří by si troufli předvídat dopad a následný vliv tohoto alba na celou hudební scénu. Poslední kvalitní americkou independent nahrávkou, která - zjednodušeně řečeno - ťala do mainstreamu z levicově dělnického podhoubí, bylo album Doolittle od Pixies z roku 1989. A co se týká mainsreamu, trio nejzásadnějších US alb tvořilo Appetite For Destruction (1987, Gun's N'Roses), Pump (1989, Aerosmith) a Ritual De Lo Habitual (1990, Jane's Addiction). Nové desky Public Enemy a Ice Cube předznamenávali hiphopový boom, stejně jako Orbital rozvěsili návěstí pro nadcházející popuštění stavidel dance music. Kdo se staral o to, že rocková scéna zmírá na úbytě ? Jestli to nejlepší, co mohla nabídnout, byl punk metal ze severozápadu, poněkud neromanticky pasovaný na tzv. "grunge", pak díky bohu alespoň za něj.
Kurt Firma Geffen k albu Nevermind přesně tak přistupovala. Mít slušnou alternativní nahrávku, které se prodá, řekněme, dvě stě tisíc kusů. V té nejoptimističtější konstelaci. Po deseti letech je tento komerční předpoklad překonán padesátkrát ! Co víc, album vstříklo do povážlivě slábnoucích rockových údů neobyčejně osvěžující vitamín, nakoplo ho pěkně na U-rampu a alba s nálepkou "alternative" putovaly z příšeří hudebních krámů do výkladů. Nevermind změnilo populární hudbu, což všichni zainteresovaní kvitovali s širokým úsměvem ve tváři.
Kapela ve studiu doslova potila krev, producent Butch Vig a zvukař Andy Wallace byli neoblomní, nenechali trio vydechnout a to si sáhlo až na dno sil. Poslouchat to album dnes, znamená znovu si uvědomit jeho nadčasovost. Je to velká párty deska a pořád démonicky funguje ve více vrstvách najednou. Je intenzivní, je introvertní. Je heavy, ale je i popová. Je undergroundová a přesto promlouvá silným hlasem i ke konzumentovi MTV stejně jako k punkerovi a koneckonců i ke staromilnému rockerovi. Jistě, byl a je to hlavně ultrahit Smells like teen spirit, čtyři akordy a agonický Cobainův křik, který Nirvanu katapultoval na žebříčkové piedestaly celého světa a definoval v sobě hymnu mládeže let devadesátých. Ale kromě toho všeho bylo Nevermind něčím, co v roce 1991 už nikdo neočekával - originální rockovou deskou.
Paradoxní "happy end" kapely a hlavně Cobaina, který procházel psychickým peklem. Nevermind jistě nebylo přímým popudem k sebevražedným myšlenkám - Kurt měl v sobě latentní přítomnost těžkých mentálních i fyzických frustrací -, ale jeho komerční megaúspěch ho negativně zaskočil. "Všechno, co dělám, je vědomý a velmi neurotický pokus dokázat ostatním, že jsem inteligentnější a více cool, než si vůbec myslí," čteme v jeho nedávno nalezených denících a zápiscích. V té větě je bolest a deprese ze stavu, kdy je najednou všem na očích, že je polobohem, od něhož se mnohé očekává. Na to připraven nebyl. "Doktor Baker říká, že si musím, jako Hamlet, vybrat mezi životem a smrtí. Volím smrt," napsal v dopise na rozloučenou začátkem roku 1994 v Římě, kdy se pokusil o sebevraždu předávkováním. Tehdy se ještě na chvíli vrátil.

DRTIVÝ DOPAD
Nevermind Vraťme se však ještě do jara roku 1991, kdy se trojice teprve připravovala nahrát album, které mělo vejít do dějin. Spolu s producentem Butchem Vigem (dnes Garbage) si pronajala zkušebnu v Los Angeles. Zatímco debut Bleach kapela zrealizovala za pouhých 607 dolarů, pro nahrávání Nevermind poskytla firma Geffen dolárků hned 65 tisíc. Album následně vyšlo v září. V prosinci sesadilo z první příčky Billboardu desku Dangerous Michaela Jacksona a nejen fanoušci, ale hlavně kapela byla šokována. "Panebože, panebože," řval Novoselic, "a ta deska bude za chvilku platinová. Jsme v jednom kuse na MTV ! Co teď, co teď ? Budeme Led Zeppelin devadesátejch let, nebo ještě větší, nebo se rozpadneme ? Může mi někdo říct, co teď ???"
V přímém přenosu BBC prohlásil Kurt Cobain : "Tahle deska je věnovaná Courtney Love z kapely Hole, která je fantastická." Následovala potopa, obrovské vzedmutí nového kulturního fenoménu. Kurt se s Courtney objevil na titulech mnoha časopisů. Mluvčí kapely Gary Gersh se záhy stal hlavou Capitol Records, manažerský tým dostal záplavu nabídek a poté spravoval např. Becka, Beastie Boys či Foo Fighters, horečka grunge zasáhla všechny, dokonce i Motley Crue se o něj úsměvně pokusili.
Logické, byť poněkud dryáčnické, byly následné kroky hudebního průmyslu. Velké firmy začaly o závod nabízet smlouvy všem kapelám, které se Nirvaně jakkoli podobaly - Melvins, Jesus Lizard, Shone Knife, Butthole Sufers. David Yow, frontman již dávno neexistujících Jesus Lizard, vzpomíná: "Byla to zvláštní doba. Najednou jsme dostali k nahrání desky desetkrát více peněz. Mělo to ale vliv na kvalitu alb ? Myslím, že ne. Ale všichni šíleli."
"Když jsem Nevermind slyšel poprvé," vrací se proti proudu času Billy Duffy, kytarista The Cult, "hned jsem si pomyslel, tak tudy povede moje kariéra. Nešlo se takových myšlenek zbavit, ta deska byla úchvatná, silná, změnila všechno." Druhdy glamrockoví Poison se z vlivu Nirvany nevymanili dodnes a skončily ve slepé uličce, stejně jako desítky a stovky dalších kapel, které naprosto ztratily hlavu, patu i soudnost. Axl Rose si aspoň do klipu Guns N' Roses Don't cry nasadil čepici s logem Nirvany a kapelu požádal o support na následujícím turné. Ta už ale dávno vyprodávala arény sama. Ale i toto gesto jasně vypovídalo o stavu, ve kterém se najednou rocková hudba nalézala.
Nutno podotknout, že se Nirvana rozhodla podepsat smlouvu s Geffen hlavně proto, že jí tento label doporučili přátelé a učitelé Sonic Youth. "Vzpomínám si," říká Thurston Moore, "že když začala ta mánie, byli jsme na turné. Šli jsme do McDonalda (!?) a náš kytarista Lee Ranaldo měl na sobě tričko Nirvany. Hned byl obklopen množstvím mladých, kteří se nad Nirvanou rozplývali, bylo to neuvěřitelné."

SPIRÁLA SMRTI
Brutální komerční úspěch Nirvany měl na členy souboru drtivý vliv. Kurt se dostal do ničivé spirály věčného sebezpochybňování a sebeobviňování, z čehož se už neprobral. Dopad na nahrávací průmysl byl neméně drtivý, zminěný autor biografie Come as you are Michael Azzerad hledá paralely Kurt alternativního rocku s folkovou horečkou počátku 60. let: "Obě hnutí sázela na čistotu a autenticitu, v obou případech šlo o reakci na povrchní, otylou, konzumenstky uspokojenou dobu. Symbolický konec folku vyvrcholil kacířsky elektrifikovaným vystoupením Boba Dylana na newportském festivalu v roce 1965, zatímco independentní, tedy nezávislá indie scéna se navždy změnila ve chvíli, kdy se Nevermind dostalo na špičku žebříčku Billboardu."
Vroce 1995 prodal původní label Nirvany SubPop 49 procent svého podílu Warner Music Group za dvacet milionů dolarů. "Historie indie rocku je historií neúspěchu a mizérie, samozřejmě do doby, než přišla Nirvana," říká zakladatel SubPopu Bruce Pavitt, "alternativní scéna, ze které Nirvana vzešla, nebyla ani silná ani nijak inspirativní. A najednou se objevily kapely jako Pearl Jam, Soundgarden, Bush a další, které měly co říct, byly smysluplné. Celý takzvaný underground byl kooptován mainstreamem. Čas od času se toto magnetické přepólování děje. Novým undergroundem se stala experimentální hudba, není třeba zapomenout, že díky Nevermind se začal pečlivě poslouchat i hiphop. A ať už to zní divně, i rap se setkal s prvními úspěchy až po Nirvaně."
Je jisté, že Nevermind znamenalo rok Nula pro celou generaci kapel na obou stranách Atlantiku. Ironicky stálo základem i pro novou nu-metalovou vlnu, typizovanou dnes třeba Limp Bizkit, povrchním machrovstvím, proti kterému Cobain vždy bojoval.Což ovšem je stěží vina Nevermind. Je to jen další z mnoha hořkosladkých odkazů té nejvíc hořké i sladké desky posledního desetiletí.

TAJNÉ DENÍKY
Kurt Cobain toužil po úspěchu, byl to však zároveň manicko-depresivní člověk se sklonem k sebevražedným myšlenkám, navíc silně závislý na heroinu. Jeho manželka Courtney Love, kterou hluboce miloval, se ho snažila návyku všemožně zbavit. To všechno víme, protože poprvé byly publikovány úryvky z Cobainových deníků, zápisků a odeslané i neodeslané korespondence, v knize Heavier Than Heaven: The Biography Of Kurt Cobain žurnalisty Charlese R. Crosse. Kniha, jejíž název připomíná stejnojmenné turné kapely v roce 1989, je v USA naprostou senzací, protože se autorovi podařilo rozkrýt mnohé z Cobainova soukromí. Bývalý redaktor seattleského magazínu Theb Rocket pracoval na publikaci čtyři roky, pořídil na 400 interview včetně Cobainových spoluhráčů a blízkých přátel. Šlehačkou na dortu pak jsou samosřejmě výňatky z protagonistových deníků a korespondence.

"Je mi líto všech, kteří si myslí, že mohou užívat heroin jako lék, protože to prostě nejde. Jeho efekt na organismus je příšerný. Zvracím, potím se, mlátím sebou..."
(1989, výňatek z deníku)

"Poslední dobou beru drogy v koňských dávkách, jsem zralý na nějakou léčbu, jinak je se mnou ámen. Někdy si myslím, že žít déle v tomhle těle už prostě nesnesu. Nemůžu se dočkat, až budu zpátky doma (ať už je to kdekoli) v posteli a zase budu nasranej na počasí a vůbec na všechno. Jsem v mizérii."
(1991, z neodeslaného dopisu přítelkyni Tobi Vail, s níž chodil před Courtney)

"Vyhnali mě z domu. Žiju teď v autě, tak nemám žádnou adresu."
(1991, z neodeslaného dopisu příteli Eugenu Kellymu z kapely The Vaselines a později Captain America)

"Courtney, když říkám, že Tě miluji, nestydím se za to, nikdy Tě nepřestanu milovat. Jsi se mnou všude a pořád."
(1992, z milostného dopisu Courtney)

"Budu muzikantská superstár, pak se zabiju a budu příšerně slavný."
(čtrnáctiletý Kurt v rozhovoru se spolužákem Johnem Fieldsem

NIRVANA - CESTA SLÁVY
1967 - 20. dubna se ve městě Aberdeen ve státě Washington narodil Kurt Cobain. Později o svém rodišti prohlásil: "Absolutně nekulturní místo plné hejsků, zbraní a chlastu."

1985 - Cobain zakládá svou první kapelu Fecal Matter. Bubnuje v ní Dale Crover, který se později objeví v Melvins. Má se za to, že Fecal Matter nikdy živě nevystoupily.

1986 - V říjnu se k Fecal Matter přidává baskytarista Krist Novoselic (nar. 1965). Dale Crover odchází a dvojice hledá bubeníka i vhodné jméno. Hrají pod různými názvy - např. Ted Ed Fred či Pen Cap Chew.

1987 - K dvojici se přidává bubeník Chad Chaning a kapela posílá demo na firmu SubPop do Seattlu. Tam jsou z nahrávky nadšeni a navrhují kapele změnu jména na NIRVANA. Stalo se na sklonku roku. Kurt k tomuto názvu nikdy nenašel vřelý vztah a stavěl se k němu velmi chladně. Epizodně se v Nirvaně objevuje kytarista Jason Everman, který posléze zakotví v Soungarden a o něco později v Mind Funk.

1988 - Kolotoč bubeníků. V Nirvaně hraje např. Dan Peters (Mudhoney). V říjnu vydává kapela debutový singl Love Buzz/Big Cheese).

1989 - V červnu vychází studiový debut Bleach, prvních tisíc kopií na bílém vinylu, další dva tisíce na zeleném vinylu s plakátem. Samozřejmě i jako CD a kazeta.

1990 - V listopadu singl Sliver/Dive. Právoplatným členem souboru se stává bubeník Dave Grohl (nar. 1969) z kapely Scream. Cobain označuje Nirvanu jako "heavy pop band."

1991 - V lednu singl Candy (live)/Molly's lips (live). Druhá píseň je coververzí kapely The Vaselines. V září vydání druhého studiového alba Nevermind. V listopadu singl Smells like teen spirit.

1992 - Kurt Cobain si bere v únoru na Havaji za ženu Courtney Love (nar. 1967[!?]). V březnu singl Come as you are. V dubnu vychází japonská CD kompilace Hormoaning béček singlů Nirvany a čtyři coververze: Son of a Gun a Molly's lips od the Vaselines, Turnaround od Devo a Dimension 7 od The Vipers. V červenci singl Lithium/Been a Son (live). V srpnu se Kurtovi a Courtney narodila dcerka Frances Bean. V prosinci kompilace Incesticide a singl In Bloom/Polly (live).

1993 - Třetí studiové album In Utero. Nirvana realizuje v rámci akustických koncertů MTV album Unplugged In New York.

1994 - Začátkem roku se Kurt předávkuje v Římě. 6.dubna spáchá doma sebevraždu a kapela se rozpadá. Dave Grohl zakládá kapelu Foo Fighters, kterou vede úspěšně dodnes. Novoselic staví projekt Sweet 75 (stejnojmenný debut vydal v roce 1997), který však už neexistuje. Před časem se objevil v příležitostném podniku Jello Biafry (ex-Dead Kennedys) The No WTO Project. Courtney Love vede vlastní soubor Hole, v současnosti činná i se souborem Bastard. Září v jedné z hlavních rolí Formanova filmu Lid Versus Larry Flynt.

1995-2001 - Nekonečná řada pirátských i oficiálních kompilací, např. Geffen Rarities, In Utero Singles, From the Muddy Banks Of the Wishkah, záplava autobiografických knih.

2002 - Možná vyjde reprezentativní kompilace s raritami a nevydanými skladbami.

COURTNEY LOVE - Černá Vdova
Hudebnice a herečka Courtney Love (34) znala Kurta velmi dobře. Byli manželé, povila mu dcerku Frances Bean. I ona má co říct k fenomenálnímu úspěchu a pádu Nirvany.

Proč jste se vlastně rozhodla poskytnout k veřejnému publikování Kurtovy deníky a korespondenci ?
"Protože Charles R. Cross měl v plánu skutečně seriózní knihu s podloženou faktografií a ne nějaké kváky, které o Kurtovi a kapele doposud vyšly. Charley navíc žije v Seattlu, pohyboval se v tom prostředí od počátku kapely. Opravdová biografie je práce na několik let a Charley Courtney Love jí věnoval mnoho úsilí a času. Proto se také v knize objevují i mně neznámé věci, nakládá však s nimi rozumně, je to opravdu velmi inteligentní a přitažlivá kniha. Vůbec mě k ní nepotřeboval a to mi bylo sympatické. Jedno jsem ale přece jen odmítla. Chtěl totiž zpovídat i doktory a psychiatry, kteří Kurta léčili."
Kolik Kurtových zápisků a deníků vlastně existuje ?
"Strašná spousta, možná je jednou zveřejním vcelku. Navíc to jsou neodeslané dopisy, různé malůvky, legrační poezie, opravdu krásná próza. Tuny a tuny deníků. Jako psavec byl Kurt nesmírně nadaný, mnohé zápisky mají neoddiskutovatelnou uměleckou hodnotu. Dále jsem objevila jeho vlastní žebříček stovky nejoblíbenějších alb a další a další zajímavosti. Stále víc si uvědomuji, jak jsem šťastná, že jsem ho znala a žila s ním. Milovala jsem ho a navíc byl pro mě i tím nejlepším přítelem, jakého jsem kdy měla. Jen jsem nenáviděla to stigma, že jsem JEHO manželka. S tím jsem si vytrpěla až dost."
Chtěla jste, aby konečně někdo oddělil v Kurtově případě realitu od mýtů ?
"Je třeba říct, že to je Charleyho realita. Já si pamatuji na podobného Kurta, ale přece jen trochu jiného. Ale to je logické. Charleyho kniha mě dojala, možná, že jsem ji ani neměla číst, protože jsem na některé věci nebyla připravená. I když jsem se mnoho o Kurtovi dověděla z jeho neuveřejněných písní, slibuji, že všechny vyjdou veřejně !!! Ale ne prostřednictvím určitých hajzlovských manažerů a právníků. Nechci, aby si opět namastili kapsy na člověku, kterého nenáviděli. Tím nemám na mysli Krista Novoselice a jeho zbytečné výpady Na Kurtovu adresu v posledních letech. Krist je milý člověk, opravdový anarchista, jen je obklopen špatnými lidmi. A navíc neznal Kurta jako já nebo jeho první láska Tracy Marander. Byl jen jeho spoluhráč, který navíc nenapsal žádnou z těch skladeb. Knihu jsem si přečetla a tečka, už ji nikdy neotevřu, protože bych zemřela zlostí a hnusem. Nad všemi těmi, kteří ho využívali jako hadr na podlahu. Kurt byl systematicky ničen, s tím musím, prostě musím žít, ale nikdy se s tím nesmířím. Nemusel zemřít. Teď už to vím, ale předtím jsem byla slepá a hluchá. Neochránila jsem ho. Osm let přešlo a pořád jsem v pekle. S tím rozdílem, že ho už teď nemůžu a ani nechci tlumit heroinem. Vím, že Kurtova smrt nebyla nevyhnutelná. V knize jsou zmiňovány jeho sebevražedné brebty z dětství, ale to všichni známe. Až umřu, kdo mi půjde na pohřeb ? a podobně. Fantazie. Představy. Někdy si říkám, kdyby se tak častěji pohyboval v blízkosti Bona nebo Michaela Stipea, ti by mu uměli poradit, ochránit ho, navést na správnou cestu, povzbudit ho. Kurt byl ale naopak vystaven permanentnímu negativnímu tlaku. Pořád mu někdo připomínal, že musel udělat něco špatnýho, že je tak strašně úspěšný, že zradil sebe a všechny ostatní. Mučili ho neustále, až tomu začal sám věřit. Přitom všichni věděli, že Kurt nikomu do prdele nelezl a dělal si věci po svém. To si uvědomovali a nenáviděli ho, protože toho sami nebyli schopni. Byl tak neustále obklopen žárlivostí a nenávistí. Právě ze strany těch, kteří se plácali v intelektuálských kapelách a nikoho nezajímali. Kurt byl úspěšný a oni mu tvrdili, že je to špatně, že to je něco nesprávného, hnusného. Prodával příliš mnoho desek a proto byl pro ně hajzl a parchant. Jistě, ničily ho drogy, a on se pro to cítil strašně vinen, až k nesnesení. Na konci cítil jen hanbu, stud a vinu, tyto pocity v něm přebíjely všechno ostatní. Nikdo mu nepomohl. Naopak, ještě ho skopávali hlouběji..."
Jaké vzpomínky se vám vybaví z období alba Nevermind ?
"Třeba krásný výlet do Ria. Kurta jsem nikdy předtím ani potom neviděla tak šťastného. Pořád se smál, že je konečně rocková hvězda, užíval si to, byl pyšný na svou první kreditku. Opaloval se, pravidelně jedl, miloval hlavně rybí prsty. Jedna prsatá Brazilka se s ním chtěla vyspat. On nechtěl, ale já mu říkala, ať klidně jde. Prostě pohoda. Poprvé a naposledy."
Kromě Hole vedete i nový projekt Bastard. Vrátila jste se k muzice ráda ?
"Určitě. Můžu mít zase mastný vlasy, nosit a říkat co chci a prožívat sexuální dobrodružství."

Zdroj: Report, č. 11/2001

Negative creep


Zpět na index článků | Zpět na hlavní stránku

© 2000 - 03 zimerMan

NAVRCHOLU.cz