Rozdvojený osud

Kurt Asi před půl rokem jsem přišla na něco fakt zvláštního - mí dva nejoblíbenější zpěváci, hudebníci, lidičkové a snad nejlepší hráči na kytaru se narodili ve stejnej den. Narodili se 20. 2. 1967 a je to Kurt Cobain (záměrně říkám je, protože, jeho hudba žije dál a on sám taky v nás samých) a Robert Kodym. Jejich horoskopy jsou na chlup stejné, liší se pouze místem narození (Robert - Podolí, Kurt - Aberdeen). Dokonce Robert je taky levák, stejně hraje na kytaru a do toho roku 1994 žili dost podobný život. Stejně jako Kurt, se i Robert utápěl v "rockovém" způsobu života. Včera jsem někde vyhrabala starý rozhovor s Robertem. Je asi z roku 95:

Robert:…. Já se nechci uchlastat, ufetovat, vyjasnil jsem si spoustu věcí. Musel jsem, protože kdybych žil sebezničujícím životem dodnes, a ne jenom do jara devadesát čtyři, už bych tu asi nebyl.
Co jste si ujasnil?
R: Žil jsem životem, který ve mně probouzel beznaděj a nevíru v život, což mohlo vyústit náhodu, která by mě odtud odvedla. Pochopil jsem, že na tu samou věc se můžeš dívat ve škále od sebezničení až po velkou radost.
Co se stalo na jaře 94?
R: V roce 1992 jsem náhodou padl na člověka, který měl ten samý horoskop jako já. Začal jsem ho sledovat. Narodil se ve stejný den, měsíc a rok jako já, 20. února 1967. No a když nám bylo oběma dvacet sedm, tak se - zřejmě v depresi i pod vlivem různých jedů - loni v dubnu zastřelil.
Znal jste ho osobně?Robert
R: Ne. Byl to Kurt Cobain, zpěvák Nirvany. Levák jako já, hrál na kytaru jako já a křičel jako já. Naše horoskopy se liší pouze místem narození. Poslechni si ta jména: Kurt Cobain a Robert Kodym. Jsou dost podobná, obě pochází ze staroněmčiny. Hodně jsem znejistěl, protože v té době jsem měl problémy s jedy i já.
Odvedl vás od nich jenom strach, nebo nějaký konkrétní zážitek?
R: V Plzni se konal jakýsi společný koncert, kde jsem měl zpívat písničku Černí andělé. Cestou na koncert jsem si koupil ohromnou plyšovou opici a během zpívání mi zase něco prasklo v bedně, vytáhl jsem kudlu, zahodil mikrofon, rozpáral jsem ji a utekl z pódia. Pak ještě následovala šílená noc a druhý den byl konec. Přestal jsem se vším, přestal jsem i kouřit. Až za měsíc jsem si uvědomil, co jsem vůbec s tou opicí provedl.
Je vám dneska líp?
R: Rozhodně to byl dobrý krok, teď můžu přemýšlet s čistou hlavou, a to jsem potřeboval...

Je mi jasné, že tohle není náhoda. Možná kdyby Robert na Kurta nenarazil, skončil by stejně, ale možná ne. Oba jsou idoly generací. Tohle nám má asi něco říct. Má to snad být něco jako ukázka toho, že fetovat nemá smysl? Nebo něco jako, že si sami můžeme vybrat jak skončíme? Nevím. Najděte si v tom smysl sami. Kurt na nás kouká shora, Robert má, myslím, ženu, žije šťastně, hraje ve dvou skupinách. Obě jsou velmi oblíbené. Muzika, co dělá má smysl. Chce žít velmi dlouho a hudbu dělat až do konce života. A podle mě žije i za Kurta, tak má šanci dožít se aspoň devadesáti.

Péťa Šimůnková
http://lucie.webz.cz


Zpět na index článků | Zpět na hlavní stránku

© 2000 - 03 zimerMan

NAVRCHOLU.cz