Rozbory písní z alba Bleach

Bleach vyšlo v červnu roku 1989. Kurt popírá, že by texty na tomto albu byly poznamenané jeho osobní zkušeností. "Nemají hlavu ani patu," říká sebekriticky. "Je to docela jasný." Ve skutečnosti však řada písniček o Kurtovi a různých incidentech a situacích v jeho životě hodně vypovídá.

Noc před nahráváním strávil u Jasona Evermana v Seattlu. K většině písniček Kurt ještě neměl hotové texty. "Tenkrát mi na textech vůbec nezáleželo," vzpomíná. "Neuvědomoval jsem si je. V tý době jsem nikdy neviděl za písničkou text." Ale něco zpívat musel, a tak si sedl a psal až do rána.

Jednou z pozoruhodných věcí na albu Bleach je to, že písničky mají často jen jednu sloku, která se dvakrát, třikrát i vícekrát opakuje ("School" má jen patnáct slov). Díky Kurtovu širokému rejstříku vokálových stylů a frázování i neskutečně chytlavým riffům, na kterých skladby stojí, si toho však téměř nevšimnete. Kurt přičítá svůj lakonický styl krátkodobé ztrátě paměti. "Rozhod jsem se psát písničky tak, abych si snadno zapamatoval text a nezmrvil je při koncertě," říká.

"Swap Meet" (Bleší trh) má původ přímo v Aberdeenu. Typickým jevem chudého amerického venkova je handlování u motorestů nebo na parkovištích. Z širokého okolí se sjíždí lidé, aby prodali pečené výrobky, umělecké předměty a všelijaké tretky nebo cokoliv jiného, co vyštrachali v garáži či na půdě. Někdo rozprodává osobní věci, aby měl na nájem a jiní pracují jako prodejci veteše na plný úvazek. Druhý typ je podle Kurta "podnikatelská bílá chátra, kterou nenapadne nic jinýho, než prodávat svinstvo, protože v něm žije. Obklopuje je a stojí na něm celý jejich myšlení - na špíně, mastnotě a chudobě."

"Mr. Moustache" (Pan Knír) přispěl k novému trendu v alternativním rocku: titul se neobjevuje v textu písně. "Nikdy jsem nevybíral název písničky podle nějaký logiky," říká Kurt. "To je jedinej rozdíl mezi alternativníma a cockrockovýma kapelama. Kapely, co hrajou alternativní rock, dávají skladbám názvy, které nemají s písničkou nic společnýho."

"Když měl někdo na střední škole knír," vysvětluje Matt Lukin, "byl to ten správnej metal. Kluci kolem osmnácti mají spíš chmýří pod nosem a právě takovej knír nosil správnej metalovej frajer, kterej kouří trávu. Chodili v džínovejch bundičkách s vložkou z umělýho beránka, měli knír a dlouhý stupňovitě sestříhaný vlasy, popřípadě naušnici a obvykle prodávali marihuanu. Když se o někom řeklo, že 'má knír', hned jsi věděl, co je zač."

Knír také symbolizoval mužný typ chlapa, který byl Kurtovi tolik proti srsti. Ale písnička s refrénem "Jo jím krávy / nejsem hrdej" je zároveň i výsměchem pokryteckým ("naprosto stupidním") vegetariánům, kterých bylo v Olympii jako hub po dešti. Samozřejmě, že Chris byl také vegetarián, ale píseň je namířena spíš proti ostentativním správňákům z Olympie, takovým, co jsou schopni oslovit na ulici chlapíka s obnaženým hrudníkem a požádat ho, aby si oblékl košili, protože tím uráží ženy. Takové věci dokážou Kurtův sarkasmus náležitě vystupňovat. "Poděl se se mnou o svou novou vizi," vrčí hned v prvním verši, "pomoz mi uvěřit tomu, že jsi tak moudrý."Obal CD Bleach

Při "Blew" Kurt naladil na takzvané "spadlé D", ale než začali nahrávat, zapomněli, že už tak mají naladěno, a dostali se o sekundu níž, než měli v úmyslu. To vysvětluje nezvykle hluboký zvuk snímku. Sólové kytary mají podivně zkreslený zvuk a namáhavě drží opilecký rytmus, který vytváří zvláštní napětí. Dusné pochmurné vyznění snímku dokonale souzní s tématem uvěznění a ovládání - "Když mě necháš, rád bych šel / když dovolíš, rád bych zas dýchal."

"About A Girl" (O jedné holce) vznikla, když se Tracy Kurta zeptala, proč nenapíše písničku o ní. Vyhověl jí tedy. Verš "Zadarmo tě zřejmě mít nemůžu" naráží na tehdejší Tracyiny výhrůžky, že Kurta vyhodí na ulici, když si nesežene práci. Píseň naznačovala, že se Kurt chce vydat směrem k popu. Vymyká se celé desce a vlastně i stylu Sub Popu - ještě nikdo pro ně nenapsal něco tak nestoudně melodického a beetlesovského (Kurt v té době napsal také píseň "Polly", která rázu Sub Popu odpovídala ještě míň).

Čím později v noci Kurt texty psal, tím byly jednodušší. Kurtovi a Chrisovi od začátku uzavřená seattleská scéna moc neseděla: na první pohled jim připomínala kliky vyvolených, které tak nesnášeli na střední škole. "Viděl jsem najednou, jak je Seattle ďábelsky malej a plnej všelijakejch klik, všichni se tam znali a tvářili se, jako by už všude byli a sežrali všechnu moudrost světa," svěřuje se Kurt. Konečně se mu podařilo uniknout z díry zvané Aberdeen a přijel do země zaslíbené jménem Seattle, aby zjistil, že je to všude stejné. Není divu, že refrén písně "School" - "Zase jsi na střední škole" - zní tak zoufale.

Když Kurt vymyslel základní riff pro tuto skladbu, všichni usoudili, že je to typický subpopovský grunge - rockový riff, a uvažovali, že píseň pojmenují "Seattleská scéna". Ale díky Kurtovu talentu zevšeobecňovat specifické situace, dostala píseň obecnější titul "School". "Byla to píseň o Sub popu," vzpomíná Kurt. "Kdyby to šlo, zmínili bysme se v ní o Soundgarden." Přesto zní jako jedna z těch "únavnejch diskotékovejch písní" z konce sedmdesátých let, které nicméně měly diskotékový rytmus. "Nejdřív jsme to brali jako fór," říká Kurt, "a pak se ukázalo, že je to docela dobrá písnička."

"Negative Creep" (Odpornej chlap) je vyprávění asociála v první osobě - "Jsem odpornej a zkouřenej," zpívá se v refrénu - který věčně vysedává v kuřáckém doupěti, má dlouhé mastné vlasy a černé triko propagující pochybné metalové kapely. Podle Kurta je to on sám. "Připadal jsem si prostě jako zápornej typ," vysvětluje jednoduše. Seattleská hudební obec kritizovala Kurta za verš "Tátova malá holka už není malá", protože nápadně připomínal text Mudhoney "Sladká dívenka už není sladká." Kurt tvrdí, že šlo o nevědomou krádež.

Ke konci - už bylo pozdě k ránu - začala Kurtovi docházet inspirace. Tehdy vznikly písně "Scoff" a "Sifting". Ve "Scoff" Kurt apaticky naříká "Podle mě nejsem líný" a "Podle tebe za nic nestojím". Jde o pouhou domněnku, ale tyto verše možná byly adresovány Donovi nebo Wendy, kteří Kurtovo hudební snažení nedokázali patřičně ocenit. "Sifting" se svými narážkami na učitele a kněze zdánlivě útočí na všechny autority, ale o čem vlastně je, netuší nikdo, ani Kurt.

Dvě nahrávky (tři na CD verzi Bleach) byly převzaté přímo z Croverova dema. V tajuplné "Paper Cuts" s pomalým kolébavým rytmem a burácejícími vokály je zřejmě ze všech skladeb na albu nejvíc patrný vliv Melvins. Text částečně vychází z pravdivého příběhu o rodině z Aberdeenu, která zamykala děti do pokoje se zatřenými okny a otevírala dveře, jen aby je nakrmila - nebo vynesla haldy novin, které používaly jako latrínu. Kurt dokonce jedno z dětí znal - byl to kamarád jeho bývalého dealera Grunta.

Ale i v této písni jsou patrné autobiografické rysy - Kurt pravděpodobně popisuje odcizení, které zažil ve vztahu k Wendy, když zpívá: "Žena, ke které cítím mateřskou lásku / se mi nemůže podívat do očí / ale já vidím ty její, jsou modré / uhýbají, těkají a masturbují." I když je to dost melodramatické přirovnání, Kurt se patrně pokouší o analogii mezi zanedbanými uvězněnými dětmi a tím, jak ho zanedbávala Wendy. "A mnohem později jsem se naučil kamarádit se stejnejma šaškama," zpívá v poslední sloce, čímž zřejmě naráží na lidi na okraji společnosti, se kterými se nakonec v Olympii spřátelil. "Nirvana," zaúpí Kurt pětkrát v refrénu.

"Floyd the Barber" (Holič Floyd) je další melvinovské číslo z Croverova Dema. Holič Floyd je samozřejmě postavou ze situační komedie "Show Andyho Griffithe" ze začátku šedesátých let. Není těžké tu najít téma maloměstské klaustrofobie. "Je to prostě malý město, který se změnilo v peklo," říká Kurt. "Každej je hned masovej vrah a lidi si pořád něco šuškají." Ale to není všechno - je tu freudovská kastrační noční můra, když vypravěče přivážou k holičskému křeslu a řežou ho žiletkou. "Holili mě / holili mě," naříká Kurt. Andy, Barney, teta Bee a Opie, všichni do něj svorně řežou.

Skladba "Downer" byla zařazena na kompaktní disk a pochází také z Croverovy nahrávky. Byla to stará písnička, kterou Kurt napsal, když se pod vlivem sociálněji zaměřených punkrockových kapel začal politicky orientovat. "Dělal jsem ze sebe politickýho punkrockera po vzoru Black Flag," říká Kurt. "Nevěděl jsem, o čem vlastně mluvím. Jen jsem si hrál se slovíčkama."

Z knihy "NIRVANA - COME AS YOU ARE" od Michaela Azerrada

zimerMan


Zpět na index článků | Zpět na hlavní stránku

© 2000 - 03 zimerMan

NAVRCHOLU.cz