Nirvana - pět let smutku

Kurt Když před pěti lety v dubnu vychládlo bezvládné tělo Kurta Donalda Cobaina (20.2.1967-5.4.1994), jako by mráz zasáhl celé srdce rockové hudby. Šok měl sílu blesku. Sebevražda lídra veleúspěšného tria NIRVANA v sobě totiž nesla tak velký díl zdánlivé nepochopitelnosti a tragické zbytečnosti, až se zdálo, že svět definitivně vykolejil. Těžko vysvětlitelné pohnutky, které vedly tohoto sedmadvacetiletého proroka moderního rocku k finálnímu řešení svých duševních krizí, začaly pomalu prosakovat na povrch ve vší hrůznosti. A člověk ani nemusel být kdovíjaký novinářský odborník, aby v dřívějších rozhovorech dešifroval zničující vlny frustrací, které protagonistou mávaly jako praporkem ve větru, aby jím nakonec mrštily o skálu zmaru.
Můžeme se donekonečna dohadovat, co bylo posledním signálem k sebevraždě, ale dnes je víceméně jasné, co ho trápilo nejvíce. Těžko se to chápe, ale Kurt Cobain se přímo patologicky bál slávy a stav, kdy se z garážové kapely stala celosvětová hvězda první velikosti, nedokázal snést. Úspěch, bohatství a mediální popularita, tedy všechno to, za co by drtivá většina jeho kolegů prodala duši, byly pro Cobaina peklem, kterého se bytostně děsil, které radikálně odmítl.

V roce 1991 byla kapela Nirvana všemi pasována za nové mesiáše rockové hudby. Album Nevermind vtrhlo v září onoho roku na scénu jako hladový panter a singl Smells Like Teen Spirit explodoval silou atomové bomby o necelý měsíc později. Když trio (zpěvák a kytarista Kurt Cobain, bubeník Dave Grohl a baskytarista Chris Novoselic) přiletělo na plánovaný koncert do berlínského klubu Loft pro pár stovek lidí, Nevermind už bylo na čtvrtém místě amerického Billboardu. Jedním z návštěvníků vystoupení byl i jistý mladík Gilbert Blecken, editor fanzinu Freakshow a velký ctitel alba Bleach. Měl v plánu udělat interview s člověkem, který byl zodpovědný za jeho oblíbené skladby About a girl, Negative Creep a Smells Like Teen Spirit. Nirvana měla zrovna zvukovou zkoušku a Gilbert začal pracovat na svém plánu. "Podíval jsem se kde zrovna Kurt Cobain je, přišel jsem k němu, představil se a požádal o interview, " vzpomíná po osmi letech Blecken, "požádal mě o poslední čísla našeho fanzinu , prolistoval ho a souhlasil." Samotný rozhovor poté proběhl v šatně kapely. "Kurt na mě působil soustředěným dojmem." říká Gilbert Blecken, "chtěl se vypovídat. Novoselic mě rozčiloval, pořád do Kurta ryl, ať to ukončí. Grohl neřekl ani slovo."
Blecken hodlal vydat interview v dalším díle Freakshow, ale to nikdy nevydal a cenný rozhovor tak zapadal téměř osm let prachem v jeho berlínském domově. Až nyní si můžeme přečíst to, co tehdy Cobain neznámému publicistovi o chladném listopadovém večeru vlastně říkal a vložit tak do mozaiky tragického Kurtova života další důležitý kamínek..

Nirvana Nedávno jsem četl, že se Nevermind líbí dokonce Ozzymu Osbourneovi. Co tomu říkáš?
"Myslím, že tomu rozumím, protože já v případě Nirvany neomylně cítím styčné body i s Black Sabbath. Ozzy navíc byl a pracoval v tomtéž mixážním studiu, kde jsme dodělávali naši poslední desku, takže jsme se někdy na chodbě potkali. Vždycky jsem uhnul ke stěně, protože jsem se bál, že do mě při tom klopýtání vrazí. Dokonce nás požádal abychom s nim jeli na turné, ale to jsme odmítli. Mohlo by to být zajímavé, ale my prostě nechceme hrát ve velkých arénách jako něčí předskokani…"

O žádné jiné kapele se nemluví častěji ve smyslu "Příští velká bomba" jako o Nirvaně. Jaký máš z toho pocit?
"Je to příšerné a zdrcující, že od nás tak moc očekávají. A je to navíc jen povrchní pozlátko, hloupá etiketa. Ale náš pád by byl pro ně sladký a dlouhý, když očekávání nepotvrdíme. Je to hrozné. Lidé nás tlačí tam, kde být nechceme…"

Vy tedy nejste připraveni stát se superhvězdami?
"V žádném případě. A ani jimi nebudeme. Kdyby se to stalo, jsme okamžitě rozhodnuti ukončit kariéru."

Zní to podobně jako to, co provedli Jane's Addiction. Jejich zpěvák Perry Farrell řekl tisku dopředu, že se kapela rozpadne. Opravdu bys to udělal?
"Všechno ukončíme a pak můžeme hrát pod jiným jménem, a jinou totožností, jako někdo jiný. Hrajeme spolu totiž velmi rádi."

Je zajímavé, že vždycky, když to vypadá, že je rock definitivně mrtvý, objeví se kapela jako třeba vy a celou scénu opět nakopne..
"To je zvláštní názor, který mě překvapuje, protože já si myslím, že nejsme ničím extra novým. Spíš hrajeme jako Black Sabbath a Bay City Rollers, Je těžké se charakterizovat, protože drtivá většina naší muziky je tvořena instinktivně, podvědomě.."

Dave Tu paralelu s Black Sabbath, Bay City Rollers a dalšími kapelami jsi použil v biografii, kterou jsi sepsal o kapele, ale upřímně řečeno-je to spíš žert než seriozně sepsaná publikace..
"Souhlasím, ale pro mě je to samozřejmé. Pokusil jsem se sepsat biografii trochu odlišným stylem, než se obecně děje u jiných kapel. Mnoho skupin se bere až příliš vážně, egoisticky, a tak jsme se rozhodli, že to pojmeme jinak. Žertem, jak říkáš..

Myslíš, že takový pohled na život může vydržet delší dobu?
"Musí. Je to divné… všiml jsem si, že v případě jistých kapel musíš být hluboce vážný, až smutný a depresivní jako třeba Morrisey, anebo to je naopak velká sranda jako třeba Butthole Surfers. Obvykle existují pouze tyto dva extrémy a já si myslím, že pasujeme někam mezi ně."

Slyšel jsem, že máš velké zkušenosti s drogami. Jaké to bylo, když si byl poprvé na tripu s LSD?
"Strašně jsem se chechtal. Ráno mě strašně bolel žaludek. Asi z toho smíchu."

Jaké další drogy jsi vyzkoušel?
"Všechny. PCP, Quaaludes.."

Zůstal ti nějaký drogový zážitek v paměti víc než ostatní?
"Všechno je to svinstvo. A nejhorší je právě Quaaludes, to byl můj nejotřesnější zážitek. Měl jsem problémy s motorikou, cítil jsem se skutečně mizerně, pak jsem usnul. Bylo to příšerné."

Chris Raději zpátky k muzice. Velký rozdíl mezi Bleach a Nevermind vidím v tom, že tvrdé pasáže jsou nyní ve větším kontrastu s jemnějšími polohami. Už tě nebaví vést skladby v jednotném, tvrdém duchu?
"Víc jsme se tentokrát soustředili na samotnou dynamiku písní. Na Bleach bylo všechno ozlomkrk hlava nehlava, velmi jednoduché a přímočaré, a to za chvíli nudí."

Znamená to, že jste na Nevermind definovali svůj styl, anebo se příště pohnete zase někam jinam?
"Určitě. Další deska bude úplně jiná, už jsme začali pracovat na totálně odlišném zvuku. Bude to kompletní změna, protože jen to nás při hudbě udrží. Změna a experiment."

Kterým směrem se vydáte?
"Bude to více psychedelické, syrové, zvláštní i stupidní. A skladby nebudou přehnaně strukturované. Ne, že bychom začali hrát technický jazz nebo něco podobného, to ne. Myslím, že takovou předzvěstí nové tvorby je skladba Aneurysm, béčko singlu Smells Like Teen Spirit. A na novém cédéčku máme ještě utajenou píseň Endless Nameless, která se ozve až po dvanácti minutách ticha. Po dvanácté skladbě dvanáct minut ticha a pak třináctá věc. Je to taková skladba-bastard, takhle nějak budeme znít na další desce."

Kvůli čemu by si v budoucnu měli lidi Nirvanu připomínat, co by měla kapela po sobě zanechat z tvého pohledu?
"Kvalitní hudbu, kvalitní písničky. To je nejdůležitější."

Jsi typ člověka, který by se bez hudby zbláznil?
"Přemýšlel jsem o tom. Teď, když hrajeme skoro každý den, si lehce dokážu představit, že bych to skončil a dělal něco jiného. Když to totiž takhle bude pokračovat ještě pět let, tak vyhořím na troud zhasnu a na hudbu ani nepomyslím. Nemyslím si, že hudba je to jediné, co bych chtěl v životě dělat. Je spousta jiných, krásných věcí. Láká mě film, hodně píšu, klidně můžu být školník nebo vrátný. Nevím, teď nedokážu říct. Možná, že kdybych byl dva měsíce bez muziky, tak bych se k ní zas rychle vrátil. Nevím."

Zdroj: Rock Report č. 5/99

Péťa Šimůnková
http://lucie.webz.cz


Zpět na index článků | Zpět na hlavní stránku

© 2000 - 03 zimerMan

NAVRCHOLU.cz